Honza Povýšil o svých pocitech po operaci ramene

Mnohá bulvární média by to nejspíš označila za bombu. Něco jako: “ Máme pro vás exkluzivně velmi osobní vyjádření čerstvého mistra světa Honzy Povýšila.”

My si ale jeho upřímnou osobní pravdu ceníme a právě proto ji necháváme bez jakýchkoliv úprav v původním znění s titulky;-)  

 

IMG_7071

Loni v červnu mi křuplo v rameni. To není u plavce nic nenormálního.

Problém byl, že bolest která pak přišla byla tak velká, že mě stála měsíc tréninku a spoustu peněz. A trochu i játra a omrzliny. Protože po každém těžším tréninku ve vodě jsme ledovali a prášky na bolest jsem polykal skoro jako tictacy. K tomu až do ledna 2018 čtyři tisíce měsíčně za rehabilitace, cvičení atd.

Naštěstí se to dalo vydržet, takže jsem natrénoval na Mistrovství Světa, tam vyhrál, ale už jsme s trenérkou věděli, že mě na 99% bude čekat operace.

Po všech možných vyšetřeních jsme se dohodli s  naším skvělým týmový doktorem Liborem Musilem, že mě “otevřou” v únoru. Tak abych měl dva až tři měsíce na léčení a rehabilitaci. A třeba když to dobře půjde abych natrénoval aspoň na jeden závod na Mistrovství Evropy v srpnu.

Operace se zdařila, pacient přežil akorát druhej den málem chcípnul bolestí, protože tyhle “rutinní” zákroky se v českém zdravotnictví dělají jako jednodenní chirurgie. Večer pod kudlu, ráno domů.

Záznam operace potvrdil čeho jsme se báli. SlapLéze - utržený úpon bicepsu v rameni, i když jen kousek byl utržený. K tomu pár dalších záležitostí, jako zapošít menší ruptury v rotátorové manžetě a další slasti. 

Bylo pár záležitostí, který mi moc nedocvakly.

Jako třeba, že minimálně dva týdny nebudu smět vůbec používat levou ruku. Ta bude bezmocně viset v závěsu na krku.

Což je u člověka, kterej má na pohyb jen ty dvě ruce trochu problém. Pohyb se vyřešil električákem. Klika byla, že jsem až do poslední chvíle trénoval a snažil se

nabrat maximální množství síly a svalů, abych se zvládnul aspoň trochu obsloužit sám. První týden sem stejně skoro pořád jen ležel. 

Teď už je to cajk, začal jsem lehce rehabilitovat, zvládnu pohyb na mechanickým vozejku a co je hlavní zmizela bolest v rameni a bicepsu. Sice to debilní rameno teď bolí celý a pořád, ale to nejhorší je pryč. A nezbývá než být trpělivý. cvičit, ale ne moc, protože se oslabené ramenní svaly rychle unaví a hlavně ještě pořád mi srůstají jizvy ve svalech a zarůstá “kotva,” kterou mi vrátili labrum na původní místo.

Mám před sebou snad jen měsíc až dva kdy si nezaplavu. Jak říká doktor: “na to svoje plavání Zapomeň, koupat se budeš.”

Ale doufám, že koncem dubna a v květnu už bych snad mohl koupat aspoň kilák. Když to trochu půjde. Bohužel dodal i to, že foťák bych měl do obou rukou brát taky až koncem března, takže se mezitím asi ukoušu. Ale tak třeba připravíme s Radkem Siebrem výstavu mých fotek v Plzni. Já dodělám rozdělenou knihu podvodních fotek za posledních deset let. A hlavně budu mít čas věnovat se tomu nejhezčímu co nás potkalo a dokončím stěhování do Plzně a vytvoření zázemí pro budoucí rodinu. 

Jo a kdybyste mě nutně chtěli vidět, visim na fotce Lucie Vysloužilový v pražský Nikon Gallery až do 15.4.

 

Honzovi, přejeme hodně zdraví a sil v jeho rekonvalescenci. Díky a držíme palce! Nero #PodporujemeHrdiny

 

IMG_7071IMG_7065
sdílet na facebook
Kontakt

Rozhlédněte se kolem sebe, Svět je plný hrdinů. Znáte nějakého, který si zaslouží naši podporu? Napište nám.
Chcete podpořit dobrou věc? Dejte nám vědět. Těšíme se!